Strašák do života, aneb přímačky a velký stres

22. dubna 2015 v 14:40 | mucha2000
Ani si neumíte představit, jak těžký byl pro mne poslední měsíc a půl. Byl jsem v děsném stresu a někdy až i v depresích. Musím říct, že to ale stálo za to. Když jsem se před měsícem a půl začal připravovat na příjmačky, myslel jsem že to bude lehčí než jsem původně očekával. Co mi dělalo asi největší problém byly vztahy v rodině. Můj taťka mě neustále nutil si dělat testy a to hlavně z matiky. Musím se přiznat, že matiku jsem flákal a šlo dost poznat hlavně na těchto testech. Měl jsem jich hramadu. Každý den přibyl nějaký test nebo nějaká málá otázka. Když jsem přišel okolo 3tí ze školy, šel jsem se učit na další den a když jsem se doučil musel jsem až do večera dělat test. Alespoň jeden za den. Byla to hrůza! Od taťky jsem byl pořád srážen a ponižován. Neustále mi připomínal, jak jsem blbý a že ty příjmačky neudělám. Dostal jsem až do příjmaček zákaz úplně na všechno. Na televizi, počítač na chození ven a následně i na hudbu. I to poslední u čeho jsem se dokázal zregenerovat mi vzal. Hudba byla pro mě to nejhorší. Já věděl, že to bude těžké, ale i přesto jsem pokaždé vzchopil. Celé dny jsem snášel šílenou psychickou bolest a došlo i na fyzickou. Byl jsem na dně. Další veliký problém nastal tehdy, když jsem si z toho stresu ani neuvědomil, že mám podat přihlášku. Naštěsti jsem ji ještě stihl odeslat přesně v ten den, kdy bylo možné ji odeslat. Doma z toho šílený poprask, ale byl zasloužený. Měl jsem si to sám hlídat. Po tomhle jsem zase najel zpět do šprtání. Zase jsem měsíc jel jak šroubek. Nastal ten soudný den. Ráno 15.4. jsem nastoupil do auta vystrašený jak kráva před porážkou. Vše začalo matikou v půl 9 ráno. Myslel jsem, že mi srdce vykočí když jsem otevřel testový sešit. Měl jsem pocit, že to dopadlo katastrofálně. Potom začala čeština a já měl pocit, že byla jednoduchá. Příjmačky skončily a najednou ze mě všechen stre, strach opadl. Myslel jsem, že mi konečně skončí zaracha i naše zpory s taťkou. Tvrdě jsem narazil. Vše se ještě více stupňovalo a já jen celé dny seděl na posteli. Jedinou mou oporou byl Bůh. K němu jsem se modlil a prosil. Teď jsme veděl, že až do výsledků příjmaček tu bude takové. Přišel znovu další osudný den a to den výsledků. Já jsem se nakonec opravdu dostal a jsem na škole na kterou jsem chtěl. Vše vyšlo i když né úplně nejlépe. Teď už jsem doufal v to, že se všechen ten teror bude pryč. Znovu jsem narazil. Taťka mi jen pogratuloval. I tento náraz měl nějaký svůj důvod, ale ten zde psát nebudu, protože je rodinný a nechci se o něm zmiňovat. Fajn jsem na škole. Jsem tam, kde jsem chtěl být. Prostě to vyšlo. Ale musím říct, že z toho nemám vůbec žádnou radost. Nejsem šťastný protože jsem se pořád nějak nevyrovnal s otcem. Nevím proč to tak je, ale jsem tam. Ten měsíc a půl k něčemu byl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MetalDragon4 MetalDragon4 | Web | 25. dubna 2015 v 9:46 | Reagovat

Tak to ti nezávidím :(, chudáku - jak znám tvého taťku, tak ti asi nezbyde nic jiného než to vydržet :(. Ale myslím, že to nejhorší už máš za sebou ;) Jinak samozřejmě gratuluju ke přijetí! :) Je fajn, že už jsi zpátky! :) Jenom počkej, teďka začne flákajda :D ;).. tyjo, jak bych se chtěla vrátit do druhého pololetí devítky :D..

2 Mucha Mucha | 25. dubna 2015 v 11:33 | Reagovat

Teď začne metalová jízda...ale přeci jenom nějaký průměr si udržet musím :D...Díky moc, ale to vše je už minulost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama